René Lalique

René Lalique, narozený v roce 1860, se od šestnácti let učil řemeslu u zlatníka Louise Aucoca a zároveň navštěvoval školu dekorativních umění Ecole des Arts Décoratifs v Paříži, dnes nazvanou ENSAD (l'Ecole nationale supérieure des arts décoratifs). Po roce 1880 se živil jako nezávislý designér, prodávající své návrhy nejslavnějším šperkařským dílnám v Paříži, jako Cartier, Boucheron či Destape a dokonce se stal ředitelem posledně jmenované. Největším přínosem Laliquovi tvorby pro šperkařství obecně byly jeho neotřelé nápady a touha pracovat s různými materiály. Kombinoval drahokamy s obyčejnými sklíčky,využíval sklo a smalt, jehož uměleckému využitý dal nový rozměr. V období secese vytvořil své nejúžasnější práce, jejichž dominantou se stalo sklo doplněné jinými materiály. Na začátku století pak vytváří skleněné vázy s květinovými motivy. Významnou událostí v jeho kariéře byla zakázka od francouzského parfuméra Francoise Coty, pro kterého měl vytvořit flakónky. Nebývalá poptávka zapříčinila vznik malé továrny na výrobu skla a díky obrovskému úspěchu nového sortimentu její výroba brzy přerostla do masového měřítka. Lalique oproti Gallému a Tiffanymu neexperimentoval s chemickým složením skla a tak byl v tomto směru značně omezen. Pro jeho tvorbu je charakteristické mléčně modré opalescenční a bezbarvé sklo, někdy leštěné jindy matné. Nejoblíbenější však byla skla ostře modrá či zelená, ametystová, vínová, žlutá i černá. Jeho skleněná tvorba nebyla dekorovaná malbou, výzdoba byla většinou profilovaná v nízkém či vysokém reliéfu, dalším dekorativním prvkem se stalo využívání výrazných kontrastů leštěných a matných povrchů. Právě jeho grafické nadání, zrcadlící se ve výzdobě jeho sklářské tvorby a plně se projevivší již ve šperkařství, z něj činí vynikajícího umělce. Disciplinovaná linie a propracovaný styl, jež se naučil z Japonského umění, v secesi tak oblíbeného, jsou pro něj charakteristické. Různorodost sortimentu, produkovaného továrnou Lalique, počíná vázami a stolními nádobami, flakónky na parfémy, toaletními krabičkami, přívěsky, brožemi, lampami i stínidly.

René Lalique zemřel v roce 1945 a díky citlivému přenesení vysokých uměleckých standartů do masové produkce, stalo se jeho jméno zárukou vysoké umělecké kvality, o jejíž pokračování se zasloužili Laliquovi rodinní příslušníci.