Tiffany & Co.

Společnost Tiffany & Co. byla založena roku 1837 v New Yorku Charlesem Lewisem Tiffanym. Tento rodinný podnik zaměřený především na produkci šperků a užitkových, či dekorativních předmětů ze stříbra, si brzy po svém otevření získal renomé nejstylovější americké firmy. Tento všeobecný dojem byl ještě potvrzen v novele Trumana Capoteho „Snídaně u Tiffanyho“, díky níž se Tiffany stal synonymem luxusu a takřka nesmrtelným pojmem. Navzdory úspěšnému rodinnému podnikání se budoucí pokračovatel a dědic Louis Comfort Tiffany do převzetí podniku příliš nehrnul. Jeho samotného zajímalo především výtvarné umění. Věnoval se romantické malbě a během studijní cesty po Evropě byl silně zasažen islámským a japonským uměním, které v té době Evropa s úžasem objevovala. Své opojení orientálním uměním sdílel s Edwardem C. Moorem, jedním z hlavních designerů svého otce, který ho v tomto módním zaujetí podporoval. Přibližně v této době L. C. Tiffany poprvé pracuje se sklem a vytváří vázy a lampy z irisového skla s motivy pavích per, pro extravagantní „Peacock Room“ v domě na Princes Gate v Kensingtonu.

Po té co se smířil s krátkým trváním své malířské kariéry, rozhodl se spolu s dalšími výtvarníky, Samuelem Colmanem a Candacem Wheelerem, založit firmu Louis C. Tiffany and Associated Artists. Jejich nevětší zakázkou byla výzdoba několika místností Bílého Domu, které dominovala obrovská stěna z duhového skla. Zde se již projevila jistá Tiffanyho zkušenost z dřívějších pokusů se skleněnou hmotou, která v následujících letech přerostla v posedlost a byla příčinou rozpadu firmy. Následně si roku 1884 Tiffany zakládá svůj vlastní podnik, jednoduše nazvaný Tiffany Glass Company, ve kterém konečně získává volnost pro své experimenty. V roce 1894 vzniká Tiffany Glass and Decorating Company, jejíž hlavním cílem bylo přinést Tiffanyho sklo do každé domácnosti střední a horní vrstvy amerického obyvatelstva. Tiffany se proslavil „vitrážovou technikou“, která však v jeho podání nebyla založena na vytváření obrazů z pomalovaného čirého skla, ale zcela využíval vlastností a různorodosti skla opalescenčního, které následně nezvykle aplikoval na vázy a lampy, z nichž se některé svým nápaditým spojením organické formy a dekorace staly dokonalým příkladem secesního umění. Dalším z jeho inovativních nápadů, který zaznamenal obrovský úspěch a je velice ceněn, je vytváření fiktivní koroze jako dekorativního prvku na skleněných vázách, k níž ho inspirovala jeho setkání se starožitným a často těžce zkorodovaným sklem, během jeho studijních cest. Poměrně velká produkce omezená jen na několik variací stejného, měla za následek jisté zevšednění Tiffanyho skla. To však nic nemění na prvotřídní kvalitě a stále rostoucí umělecké hodnotě objektů, vzniklých z Tiffanyho experimentů se sklem. Po smrti svého otce v roce 1902 převzal místo uměleckého ředitele v Tiffany & Co..