Porcelánka ve Wallendorfu si v durynské porcelánové industrii získala významné postavení, jako mateřský podnik několika dalších manufaktur. Roku 1763 ji založili Johann W. Hamman s Gotthelfem a Johannem G. Greinerovými. Svou produkcí navazovala na různé stupně klasicistního stylu a vyhovovala tak módnosti a požadavkům měšťanského vkusu. Zpočátku mělo nádobí poněkud těžkopádné tvary, způsobené nedokonalým složením hmoty a polevy. Brzy se technická úroveň zlepšila, i přesto se však porcelánka držela standardních hladkých baňatých forem, často žebrovaných. Ve výzdobě se soustředila hlavně na tzv. slaměnkový, kobaltem kreslený vzor. Později se začaly uplatňovat i pestrobarevné kytice, popřípadě motivy architektonické, nemálokdy doprovázené zlaceným rámováním. Sortiment porcelánky byl zaměřen převážně na porcelán užitkový jako kávové a čajové soupravy, hlavičky dýmek, kalamáře a svícny. Ve figurální plastice se zaměřila na motiv tzv. durynských muzikantů.
Roku 1833 převzali nad manufakturou kontrolu Ch. Hutschenreuther spolu s Fr. Kämpfem a G. Heubachem, kteří ji přeměnili na společnost, jež umělecky vynikla zejména v letech 1923 až 1953, díky výtvorům Heinze Schaubacha. V následujících letech se porcelánka vyznačuje dobrou uměleckou úrovní k čemuž velkou měrou přispívá spolupráce s významnými německými modeléry, malíři a sochaři jako jsou Peter Strong, Gottfried Stohr, Gerhard Nussman či Jürgen von Wayski.