Slavkov

První úspěšný pokus o výrobu porcelánu na území Čech proběhl ve Slavkově. Roku 1793 zažádal Jan Jiří Paulus spolu s Janem Pöschlem a arkánistou Janem J. Reumannem o udělení privilegia na výrobu porcelánu. Prvním výrobkem se stala kávová souprava podle durynských vzorů, zdobená slaměnkovým dekorem. Zaslané produkty však v očích odborné komise ve Vídni neuspěly s vyjádřením, že se jedná pouze o kameninu. S těmito výsledky se nedalo durynské produkci konkurovat, a proto Paulus musel roku 1800 podnik prodat Luise Greinerové, vdově po vedoucím porcelánky v Geře.

První roky se kvalitu příliš zvýšit nevedlo. Zlom nastal až r. 1803, když do podniku vstoupil Jan Jiří Lippert. Ten se spojil s důlním mistrem Václavem Haasem a dohromady založili firmu Lippert a Haas. Podařilo se jim nejen výrazně zlepšit kvalitu výrobků, ale zavedli i modernější klasicistní formy, zdobené kvalitní nadglazurní malbou, představující mytologické i žánrové výjevy, podobizny či veduty z Karlovarska, spojené s lázeňským životem. K úspěchu firmy přispěla i změna politiky Vídně vůči nově vznikajícím porcelánkám. Součástí této podpory se stal i zákaz dovozu zahraničního zboží a naopak podpora exportu. Roku 1812 získala slavkovská porcelánka jako první privilegium k výrobě porcelánu na území monarchie s výjimkou císařské porcelánky ve Vídni. Tvarový vývoj nádobí je nejmarkantnější u koflíků. Klasicistní válcovou formu střídají kolem roku 1815 pozdně empírové vejčité tvary. O pět let později se tvar mění vyhrnutím horního okraje nádoby do podoby obráceného zvonu a přidává se i typické vyvýšené esovité ucho. Z Berlína přichází móda v podobě lvích tlapek, čímž vzniká tvar typický pro období biedermeieru obvykle zdobeného náročnou miniaturní malbou. Od poloviny třicátých let začala ve Slavkově i produkce porcelánových figurek. Krom galantních a loveckých scén, zobrazujících šlechtu, se stávaly stále populárnější náměty ze života měšťanů. Přicházejí oblíbené figurky ze soudobého divadla, cirkusu i politického života. Přibližně od roku 1835 se forma koflíků mění. Zvonovité tvary přecházejí v osmiboké formy, jejichž stěny zdobí ornamenty i malované imitace kamenů. Módními se po sto letech stávají opět chinoiserie, čímž je předznamenán nástup druhého rokoka. Od čtyřicátých let dosahuje produkce továrny takového objemu, že se komerčně vyplatí snižovat její uměleckou náročnost. Jedním ze zásadních kroků se stalo i zavedení techniky tisku. Ten byl nejprve doplňován a vylepšován ruční malbou, později ji však zcela nahradil. August Haas, od čtyřicátých let výhradní majitel firmy, předal roku 1867 podnik svému synovi Jiřímu K. A. Haasovi a synovci Janu B. A. K. Čížkovi, pod jejichž jmény od té doby firma působila. V sedmdesátých letech ke spolupráci vyzvali Aloise Hausera z Vídeňské uměleckoprůmyslové školy, který do produkce zavedl novorenesanční prvky. Přechodně zvýšená umělecká hodnota produkce, oceněná na různých světových výstavách, však od osmdesátých let opět klesá obratem k historismu, nicméně technická kvalita byla na špičkové úrovni. Po roce 1900 se začínají v tvarování nádobí uplatňovat historismus i secesní tvary. Dekor přejímá florální a lineární dekorativnost. Po roce 1905 byla část produkce inspirována geometrizující Vídeňskou secesí. V tomto duchu výroba pokračovala až do vzniku Československa. Slavkovská porcelánka si jako jedna z mála mohla, díky svým obchodním úspěchům, dovolit zachovat si samostatnost a nebýt pohlcena koncernem EPIAG, sdružujícím československé porcelánky. V roce 1926, patrně přímo pod vlivem pařížské světové výstavy, vzniklo umělecké oddělení vedené Emilem Stefanem, jehož prostřednictvím se ve Slavkově ujal nový styl Art Deco a to zejména v obnovené výrobě figurek. Během druhé světové války se výroba omezila na jednoduché bílé zboží především pro Wehrmacht. Po válce byl vyráběn historizující porcelán. V roce 1953 byl Slavkov přeřazen k n. p. Bohemia se sídlem v Chodově. V roce 1958 vznikl n. p. Karlovarský porcelán, v jehož rámci se stal Slavkov samostatným podnikem. V roce 1960 byl do výroby zařazen moderní tvar Ivana.