|
|
Daniel Pitín |
Mladý malíř a nedávný absolvent pražské Akademie výtvarných umění se intenzivně věnuje iluzivní malbě, která svou kompozicí a jakousi zastřeností připomíná filmové výjevy či barevné sny. Figurální scény jakoby vytržené výjevy z dramatického příběhu, prázdná místa, na nichž se cosi právě odehrálo nebo se tu něco za chvíli stane, diváka nenechávají v klidu. Připomínají felliniovský model viny, kterou cítí náhodný svědek čehosi tajemného a zločinného. Virtuózně namalované obrazy svědčí o autorově talentu, kterého si v poslední době všimli i zahraniční galeristé. Daniel Pitín je jednou z velkých nadějí současné malířské školy, která v galeriích soupeří s divácky méně přístupnými konceptuálními projekty. „Díky malbě objevuji nový prostor, který se snažím zpětně pochopit a zpřístupnit ho i ostatním. Vlastně ho k adaptaci teprve nabízím. Není to však přesné, protože jakmile by k adaptaci skutečně došlo, musel bych to prostředí změnit . Proto jsou možná ty postavy na mých obrazech tak vyjevené a nejisté, jakoby se učí znovu chodit. Stále se musí adaptovat. Zabývám se prostorem... Nevím možná mě ovlivnila současná Evropa, neustálé stěhování, lidé bez kořenů. Stavba, nový byt nové město. Kulisy a prostor klamu. Nebo nějaký virtuální prostor, ale ne ten opravdu virtuální, ale ten který díky virtualitě vzniká v našem podvědomí. Ale to už mluvím o tom, jak to na mě někdy působí jako na diváka. Když pracuji znamená to zcela něco jiného. Nevytvářím žádné interpretace. Prostor existuje někde za mými úvahami vlastně neustále a přibližovat se k němu, může být jedním z hlavních motivů mé práce. Možná ,že ukazuji spíše to co tento prostor překrývá. Problém byl ale v jazyku, tedy ve způsobu, jakým by šlo o těchto představách svobodně mluvit a okamžitě nezapadat do kategorií okolo malířského světa. Rozhodl sem se různé způsoby malby spíše akcentovat a přehnat. Ještě nikdy jsem se u malování tak nepobavil. Jak víš dlouho jsem se zabýval filmem z nejrůznějších konců a dokonce jsem se jednou i o jeden pokoušel. V malbě mi film pomáhal překlenout řadu úskalí, která se týkají hlavně figurální malby a pomáhal mi hledat i jiné věci. To co se časem stalo dominantní, byli ty samotné kulisy za filmovými záběry. Začal jsem se na film dívat jakoby z boku, mimo záběry kamer, někam do světel a konstrukcí podpěrných zdí. V malbě to znamenalo ještě něco jiného. Díky tomuto modelu jsem odhaloval i konstrukci samotné malby. Vlastně nevím co bylo dřív jestli dekonstrukce malby, nebo snaha demaskovat filmový záběr. Šlo to asi společně. Důležité je, že se v několika posledních věcech začala ta konstrukce opírat sama o sebe, bez toho aby něco napodobovala. V jeden okamžik jsem si uvědomil, že to na čem pracuji je sama skutečnost, která nějakými vnějšími znaky může připomínat náš vnímatelný svět, ale nemusí jím být. To bylo velmi osvobozující.“ (z rozhovoru pro Flash Art)
Daniel Pitín
* 1977, Praha
Vzdělání
1994-1999 AVU - ateliér Zdeňka Berana, klasická malba
1999-2002 AVU - ateliér profesora Miloše Šejna, konceptuální umění
Samostatné výstavy
2009 | Daniel Pitín - Muži v zahradě
