Mezi nejradikálnější sochaře první půlky 20. století, kteří revolučně změnily tradiční podobu realistické formy, patří právě i český autor, Otto Gutfreund. Vystudoval Akademii v Praze a pod vlivem sochařské výstavy Emila Antoina Bourdella v Praze 1905 odjel do Paříže a podařilo se mu u svého vzoru dále studovat. V Paříži rovněž poznává důležitou osobnost moderního sochařství Augusta Rodina. Po návratu do Čech je v jeho tvorbě patrný přechod od spíše expresivního výrazu ke kubismu, jehož byl u nás v sochařství čelním představitelem. Byl známý i na světové scéně, osobně se znal s Picassem a jeho sběratelem Kahnweilerem. Českou paralelou důsledného uplatňování kubistických principů v tvorbě byl malíř Emil Filla. Během první světové války působil Gutfreund v cizinecké legii a byl internován. Odtud pochází řada jeho kresebných svědectví. Po válce se vrátil do Prahy, byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění a stal se členem SVU Mánes. Věnoval se pak spíš sociálnímu civilismu a vytvořil i monumentální pomník Babičky v Ratibořickém údolí. Ke konci svého díla se opět vrátil ke kubismu. Během svého života rovněž sepsal řadu studií, v nichž představil vlastní myšlenky o sochařství.
Otto Gutfreund
* 1889, Dvůr Králové nad Labem
Samostatné výstavy
2013 | Pro mnohé uši, výběr ze sbírky Fait Gallery