Jakub Špaňhel

Jakub Špaňhel patří do generace nového tisíciletí, která už modernistické otázky formy malby (a vlastně ani postmoderní koncepci radikální plurality) už neřešila. Přesto jeho díla posloužila zastáncům různých teoretických konceptů jako jejich pravá výkladní skříň. Je pro to vysvětlení: situace v umění se neustále mění, ale krásné obrazy zůstávají. Právě ty Špaňhelovy jsou tak samozřejmé v kontextu „správné“ malby a můžeme už s jistotou tvrdit, že do ní neoddiskutovatelně patří. Jakub Špaňhel ve svých obrazech nepochybně má to, co se různí lidé pokoušejí co nejpřesněji popsat slovy, a co se v době ztracené nevinnosti říká bez ironie velmi těžce. Jeho virtuózní malířský talent mu dopřává zpracovávat jakákoli zdánlivě banální témata – od benzinových čerpadel až po katedrály. Není lehké popisovat Špaňhelovy monumentálné temné malby a nezamotat se do tříště „barvitých“ slovních spojení, která jsou stejně sentimentální jako hudba z autorádia, když jedete noční krajinou a světla ze tmy vykrajují malířovy obrazy. A tak se stávají výrazem všech ztracených jistot, které přesto mohou zůstat a být citovány už jen jako touhy.

Tweet

Jakub Špaňhel

* 1976, Karviná

Vzdělání

1995-2002 Akademie výtvarných umění Praha, J. David, M. Knížák