Všestranný umělec Libor Fára studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Emila Filly v druhé půlce 40. let. Svoje názory si utvářel mezi pražskými surrealisty. Ve své tvorbě měl vždy jasně přítomnou polaritu improvizace a řádu, inklinoval k magické abstrakci s citem pro estetickou uspořádanost. Zabýval se především kolážemi, asamblážemi, objekty a také fotografií. V padesátých letech se podílel na různých aktivitách výtvarníků a literátů kolem teoretiky Karala Teigeho. Jeho práce založené na poetické konstrukci se dají přirovnat k produkci hnutí Fluxus, i když nevznikaly spontánně. V 60. letech spolupracoval Fára s divadlem Na Zábradlí, kde vytvořil dodnes známé scény a plakáty. Později už oficiálně nevystavoval; věnoval se kolážím a rozměrným asamblážím ze zrezivělého plechu. Jeho žena, teoretička fotografie, uspořádala více než deset let po jeho smrti velkou retrospektivní výstavu na Pražském hradě, k níž byla vydána souborná monografie. Fárovo dílo je zastoupeno především v českých sbírkách.
Libor Fára
* 1925
Vzdělání
1945-50 VŠUP v Praze