|
|
Jiří Kolář |
Jiří Kolář patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům druhé půlky 20. století. Začínal jako autodidakt, básník a překladatel. Stejně jako jeho výtvarné dílo především ve formě koláží je známá i jeho básnická tvorba založená na vizualitě textu. Kolář byl členem Skupiny 42, UB a Křižovatka. Byl autoritou a osobností, kolem níž se po celý jeho život ahromažďovali intelektuálové a umělci, koordinoval nejrůznější aktivity, ilegální edici Petlice a v roce 1977 se stal signatářem Charty. Od roku 1980 žil se svou ženou Bělou, rovněž výtvarnicí, v Paříži, kde podporoval vydávání Revue K společně s dalšími českými emigranty. Od 50. let se věnoval výtvarné tvorbě, v níž podobně jako už ve své „evidentní poezii“ experimentoval s různými formami koláže (například raportáže, proláže, magritáže, muchláže). Jeho koláže se opírají o dadaistický princip, využívají informelních i konstruktivistických tendencí. Mezi jeho oblíbené metody počítáme roláž, v níž lepí vedle sebe rozstříhané proužky různých reprodukcí. Jeho citace z dějin umění (rozstříhal a použil značné množství knih) poukazuje už také k pozdějším postmoderním principům citace. S reprodukcemi pracuje také destruktivně, muchlá je, ničí a znovu lepí, vymazává určité části notoricky známých obrazů, či překrývá některé tělesné partie černou páskou. Vznikají i varianty jednoho obrazu, v němž si divák může v prostřižené části sám měnit typ pozadí. V duchu tradice 60. let, která usilovala o přesahy uměleckých oborů, se Kolář považoval za básníka. Po roce 1989 se do Prahy často vracel, jeho jménem byla založena i galerie. Respekt si získal ale i v zahraničí a patří tak k hrstce českých umělců 20. století, kteří se stali skutečně světovými.
