Fotografie Dušana Šimánka Fotograf Dušan Šimánek stojí jakoby na rozhraní mezi tím, co se u nás považuje za uměleckou fotografii a tzv. umění používající médium fotografie. To jen na vysvětlení, proč není příliš znám ani ve fotografických, ani v uměleckých sférách, přestože jeho volná tvorba je pozoruhodná a jeho práce jsou zastoupeny v důležitých zahraničních sbírkách jako například Centre Pompidou v Paříži či JCA v Tokiu. Šimánek v Čechách vystavoval v 80. letech se skupinou spřízněných autorů kolem teoretičky Anny Fárové. V 90. letech a později se prezentoval pouze několikrát (v Praze naposled v roce 1993 v Nové síni) s dnes již legendárním souborem Ticho, velkoformátovými fotografiemi téměř abstraktních zdí z vybydlených žižkovských domů. Současná výstava přináší malý výběr autorovy aktuální práce a to rovněž v souvislosti s vydáním malé monografie v nakladatelství Torst (edice FotoTorst), která dokumentuje výběr z různých Šimánkových cyklů, které nebyly nikdy veřejně prezentované. Vystavené práce pocházejí ze dvou posledních Šimánkových cyklů. Okna jsou velkoformátové fotografie tištěné na speciální grafické papíry. Také v nich pokračuje autorův zájem o abstraktní obrazy vytržené z okolní reality stejně jako v předchozích cyklech. Okna představují odrazy skla – oken, výkladních skříní, plášťů budov – s celým arzenálem symboliky, která k nim patří, ale spíš v duchu malířského cítění. Na první pohled každý ocení malířskou povahu fotografií. Jako by nešlo o zachycení zajímavých míst či detailů, ale o jejich převedení do formy, jež diváka znejišťuje: neví, co přesně vidí, není si jistý, zda jde o spekulaci, náhodu, „živou“ fotografii, nebo počítačovou manipulaci. Jde o nemanipulovanou fotografii, technicky precizní práci, nacházení vizuálních detailů a čekání na světlo, čas, následně o technické zpracování klasickou formou. Cyklus Multiply představuje vytržené obrazy s insitními ornamenty, které vznikly fotografováním detailů plastových ubrusů a jejich následným tiskem. Médium fotografie je prostředníkem mezi průmyslovým výrobkem a uměleckým originálem. Výsledný tisk je podivným pseudoobrazem, je apropriací banality. Pokud máme pojmenovat, co je obsahem Dušanových obrazů, nemůžeme opomenout jeho stále modernistické přesvědčení o síle vize, o možnosti pozitivního duchovního sdělení. Jako pozorovatel nepoužívá žádné postmoderní ani postprodukční triky; věří v možnosti subjektivního vidění, možnosti vyjímat z reality obrazové části, které lze „jen“ převést prostřednictvím fotografie do plochy. I když v poslední době postupuje i konceptuálně, stále u něj hraje největší roli osobní zkušenost s běžnou realitou, s obrazy skutečnosti. Nefotografuje skutečnost, nýbrž vytváří soběstačný svět, který je víceméně podobný skutečnosti. Šimánek si vybírá jen to, co odpovídá jeho vlastní integritě. Dušan Šimánek Stand by (fotografie) Nostress Gallery 11. 6. – 31. 8. 2008 kurátorka Helena Staub
