Ve tvorbě Marka Meduny je demonstrována zejména nejednoznačnost norem lidského vnímání a tyto zdánlivé determinace jsou záměrně narušovány propojováním až stíráním hranic jazyka a obrazu.
Podobně jako ve středověkém umění je divák na Medunových výstavách čtenářem, nejen vnímatelem estetických forem.
Autorovo sdělení je úmyslně významově odkryto jen částečně. Plné pochopení umělcova záměru je beztak nemožné, a tak mnohovýznamovost v instalaci uplatněných artefaktů a skryté asociační vazby umožňují čtenáři naprostou svobodu interpretace. Meduna na výstavě pouze náznaky připomíná hlavní motiv výstavy, jímž je delikt - zločin, a předkládá možnou linku detektivního příběhu. Ten má však, stejně jako jeho narativ, podstata a forma, zůstat nečitelný.
