Silvie Krivošíková (1976) vytváří instalace, objekty a obrazy, které referují o osobním zvnitřneném modelu geometrické výtvarné formy. Přestože se její díla mohou na první pohled zdát odkazy k formalismu či minimalismu, Krivošíková do nich přidává ryze subjektivní pocitovou vrstvu. Ta se nejčastěji váže k tématům jako je vymezování osobního prostoru, zařizování místa k životu, či životní iluze. Prostřednictvím hry s geometrickou formou - dělením ploch a prolamováním hmoty - vznikají svébytné minimalistické objekty na ose emoce–gesto-záznam-osamostatnění-odstup-pojmenování.
Práce Krivošíkové obsahují řadu dalších interpretačních kanálů, jedním z nich jsou například narážky na současnou portugalskou architekturu.
Hostem Silvie Krivošíkové je Violeta Borboleta, dcera autorky, která prostřednictvím kresby interpretuje jedno z matčiných děl.
