Harun Farocki - Lidé se můžou dívat, aniž by skutečně viděli

Stěžejním tématem Farockého děl, které umělec sám nejvýstižněji definuje jako „filmové eseje“ či určité „formy inteligence“, je proces tvorby a reprodukce obrazů. Specifickým druhem montáže kombinuje filmové obrazy z archivů s vlastním filmovým materiálem a doprovází je komentářem. Osobitou analytickou metodou inspirovanou mimo jiné Bertoldem Brechtem, texty Waltera Benjamina či Viléma Flussera, filmy Eisensteina, Klugeho a Godarda využívá filmový materiál jako nástroj pro zkoumání jak obrazových, tak společenských struktur. Harun Farocki se narodil v sudetoněmeckém Jičíně v předposledním roce protektorátu Čechy a Morava. Po válce se s rodinou odstěhoval do Berlína, kde později vystudoval na proslulé DFFB (Deutsche Film- und Fernsehakademie Berlin). Soustavně se věnuje umělecké a teoretické činnosti. Byl dlouholetým šéfredaktorem magazínu Filmkritik a natočil bezmála 90 filmů. Publikuje teoretické a jiné texty, knihy i katalogy. Působil na univerzitách v Berlíně a Berkeley. V současnosti je hostujícím profesorem ve Vídni.